Hrad Hukvaldy

Stručná historie Hukvald

První zmínky o hukvaldském hradu pocházejí z roku 1285, jeho počátky sahají asi do poloviny 13. století. Za zakladatele Hukvald jsou považována německá hrabata z Hückeswagen. První z nich, rytíř Arnold z Hückeswagen, přišel do českých zemí na pozvání českého krále Přemysla Otakara I., aby zde zprostředkoval sňatek Přemyslovy dcery Anežky s anglickým králem Jindřichem III. K sňatku nakonec sice nedošlo, ovšem Arnold už v diplomatických službách českého panovníka zůstal a dostal od něj území na severovýchodě Moravy. A právě zde patrně až někdo z Arnoldových potomků založil někdy po roce 1250 hrad Hukvaldy.

Hukvaldy a jejich vlastníci

V polovině 14. století hrad poprvé získali olomoučtí biskupové, kteří byli také nejčastějšími vládci hradu. Jejich vlastnictví bylo v roce 1355 dokonce potvrzeno papežskou bulou, která zároveň zakazovala hrad prodat nebo zastavit. Ovšem nepříznivá finanční situace olomouckého biskupství vedla i tak k dalším zástavám a hrad také v následujících desetiletích často měnil majitele. Vlastníky hradu se tak stali např. uherský král a pozdější císař Zikmund či známý husitský hejtman Jan Čapek ze Sán, nechvalně proslulý svou údajnou zradou v bitvě u Lipan. V roce 1465 získal hrad český král Jiří z Poděbrad, který jej vzápětí prodal zpět olomouckému biskupství. Tehdejšímu biskupu Tasovi z Boskovic finančně vypomohli jeho bratři Dobeš a Beneš Černohorští z Boskovic, kteří také hrad převzali poté, co biskup Taso zemřel na mor. Za vlády pánů z Boskovic došlo na hradě k mnoha významným stavebním úpravám a stejně tomu bylo i po jejich smrti na počátku 16. století, kdy se Hukvaldy znovu a tentokrát definitivně vrátily olomouckému biskupství. Od té doby drželo olomoucké biskupství (a od 18. století arcibiskupství) Hukvaldy téměř nepřetržitě až do roku 1948, kdy byl hrad zestátněn.

Zničující požár

Ve 20. století byl ovšem hrad už dávno opuštěný a změněný v ruinu. Uvádí se, že k jeho zničení došlo 5. října roku 1762, kdy na hradě údajně vypukl zničující požár. Ten prý vznikl za bouřky, když blesk udeřil do jedné z dřevěných hospodářských budov, které se nacházely na hlavním nádvoří. Oheň se prý rozšířil a hrad zcela zničil. Podle jiné, méně oficiální verze, hrad zapálili úředníci, kteří tam museli dennodenně chodit do práce. Skutečností ale je, že hrad chátral už delší dobu a většina úředníků jej opustila už dva roky před osudným požárem, kdy byla převážná část kanceláří přesunuta do zámku v podhradí. Chátrání pokračovalo i po požáru, neboť vesničané dole z obce tehdy hradby rozebírali a používali je na stavbu vlastních obydlí. Hrad postupně zcela zpustl, teprve v 19. století zde byly provedeny alespoň nejnutnější opravy. V té době se už o Hukvaldech psalo jako o romantické zřícenině a místě častých výletů, což platí v podstatě doposud.

Kaple sv. Ondřeje

Nejzachovalejším objektem na hradě je kaple sv. Ondřeje, zbudovaná někdy na konci 17. století. Kaple byla jediným objektem na hradě, který byl v 19. století obnoven a udržován. Je zasvěcena patronu zdejšího kraje sv. Ondřeji, jehož vyobrazení se také nachází uvnitř na oltáři. Dále jsou v kapli umístěny sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka Xaverského. V kapli je výborná akustika a proto se zde konají nejrůznější koncerty a vystoupení. Ty jsou pořádány rovněž v tzv. kulatině neboli mottě, což je vlastně předsunuté opevnění, postavené zřejmě někdy v průběhu 15. století. Zde sídlila vojenská posádka a také se zde nacházelo poddanské vězení. Tady byly ještě v 60. letech 20. století nalezeny okovy a řetězy, kterými byli vězňové kdysi připoutáváni za ruce a nohy ke zdem. Samostatná "kulatina" byla s ostatním hradem spojena v 2. polovině 16. století za biskupa Stanislava Pavlovského dlouhými obvodovými zdmi. Zhruba ve stejné době byla biskupem Vilémem Prusínovským v podhradí založena obora. Zde byli chováni původně daňci, kteří byli nejčastěji posíláni do biskupské a kapitulní kuchyně v Olomouci a Kroměříži. V polovině 18. století byla obora přenesena přímo na kopec pod hrad, kde se nachází dodnes. Od roku 1900 byl v oboře zahájen rovněž chov muflonů a dnes zde žije asi 150 daňků a 150 muflonů. Také se zde chová černá zvěř. Celý hradní vrch je přírodní památkou a jeho staré bučiny poskytují útočiště vzácným druhům rostlin i živočichů.

Dalším objektem na hradě je třetí brána, z níž se však dochovaly jen boční zdi. Byla postavena až po roce 1645 olomouckým biskupem arciknížetem Leopoldem Vilémem, jenž byl také nejmladším synem císaře Ferdinanda II. Stejný biskup nechal na hradě postavit i první a druhou bránu, kterými se dnes do hradu vchází. Na obou těchto branách jsou dodnes k vidění erby zmíněného biskupa.

V blízkosti třetí brány se nacházel kdysi hřbitov pro poddané a naproti pod mohutnou dělovou baštou býval původně psinec. Hrad Hukvaldy nebyl zřejmě nikdy dobyt. Vděčí za to své vynikající strategické poloze i masivnímu opevnění. Strmý kopec pod hradem byl totiž z obranných důvodů původně nezalesněný a případní nepřátelé byli proto prakticky nechránění a seshora lehce zranitelní. Také proto Hukvaldy během třicetileté války odolaly útokům Valachů, Dánů a snad i Švédů. Dánská vojska hrad v roce 1626 marně obléhala údajně dokonce celých devět měsíců.

Za třetí branou se pak nachází brána čtvrtá, postavená ovšem už na začátku 16. století. Její současná podoba pochází až z 19. století. Uvnitř najdeme místnost bývalé strážnice, kde je dnes lapidárium, kde jsou uloženy různé kamenné a kovové prvky hradu a také tabule s jeho stručnou historií. Ze čtvrté brány se vchází na starobyle vyhlížející most, postavený však až v roce 1970. Na jeho místě stával původně most dřevěný zakončený padací brankou. Pod mostem se nachází hluboký příkop, který vznikl těžbou kamene na stavbu hradu. Další místa, kde se těžil kámen, byla na blízkém vrchu Kazničově. Zde jsou také podle pověstí zakopány poklady legendárního zbojníka Ondráše a jeho družiny. Opevnění kolem mostu nechal na začátku 16. století postavit olomoucký biskup Stanislav Thurzo. Jeho dílem je rovněž čtvrtá i pátá hradní brána, kde se rovněž dochovala místnost bývalé strážnice. Dnes je tady obchůdek U húkalky, nad jehož vchodem můžeme vidět erb biskupa Thurza. Ten nechal na hradě zřídit i druhé nádvoří, kam se vchází z páté hradní brány.

Bílá věž

Dominantou tohoto nádvoří je tzv. bílá věž, postavená na konci 15. století bratry Benešem a Dobešem Černohorskými z Boskovic. V její dolní části byla podle tradice hradní kuchyně, nahoře na boční zdi jsou patrné krakorce, na nichž byly umístěny dřevěné budky neboli prévety - středověké záchodky. Z nádvoří se gotickým portálem z 13. století vchází do původního hradu. V jeho obvodové zdi je podle pověsti zazděn také nejznámější hukvaldský duch preclíkář Světlík. Byl prý tak potrestán krutým hejtmanem Harasovským za to, že mu odmítl vydat svou krásnou dceru. Preclíkář se proto prý na hradě stále zjevuje a to vždy o půlnoci za úplňku, kdy ze zmíněné zdi vystupují pomalu Světlíkovy bílé ruce.

Nejstarší částí Hukvald je hradní jádro, které částečně pochází ze 13. století. Tehdy byl postaven východní palác, který byl původním sídlem zakladatelů hradu. V tomto rytířském paláci byla umístěna také první hradní kaple.

Ke změnám v hradním jádře došlo v 15. století, kdy byla nad jihozápadní obvodovou zdí přistavěna pány z Boskovic další patra. Erby Dobeše Černohorského a jeho ženy Hedviky jsou ostatně dodnes v hradním jádře k vidění. Nejnovější částí hradního jádra je renesanční palác se zachovalými renesančními okny, postavený kolem roku 1550. V polovině 16. století bylo v hradním jádře zřízeno také kněžské vězení. Jeho nejznámějším vězněm byl kanovník Philopon Dambrovský (vězněný zde v letech 1585-87), jenž byl podezřelý z toho, že otrávil čtyři olomoucké biskupy. Ve stejném vězení zemřel nešťastnou náhodou také jistý hříšný mnich, jehož duch údajně rovněž hradem bloudí. Je znám jako černý mnich, neboť se zjevuje jako postava v černé kápi bez tváře. V hradním jádře se nacházejí také kamenné cisterny na shromažďování dešťové vody, používané v hradní kuchyni na vaření v době před vyhloubením hradní studny.

Nedostatek vody byl skutečně po dlouhou dobu největší slabinou hradu Hukvaldy. Teprve v roce 1581 byla na hradě vyhloubena studna, jejíž budování takřka pohltilo výnos hukvaldského panství. Studna byla původně hluboká asi 150 metrů a voda z ní byla čerpána pomocí ohromného šlapacího kola, poháněného vězni. V roce 1738 toto zařízení shořelo (údajně neopatrností služebnictva) a od té doby byly Hukvaldy opět bez vody a tímto rokem zároveň začal i úpadek hradu. Dnes je studna, nacházející se na zadním nádvoří hradu, téměř zasypaná, zbylá hloubka je asi 40 metrů. Za studnou bylo původně zbudováno renesanční opevnění, které bylo po roce 1653 zbořeno, a na jeho místě vyrostly dva barokní bastiony. Ty dnes slouží jako vyhlídky, na jedné z nich (zastřešené) prý rád sedával také hukvaldský nejslavnější rodák hudební skladatel Leoš Janáček. A říká se, že zde dokonce napsal i některá svá díla.

Další vyhlídka se nachází v hradním jádře. Z ní se otevírá pohled na široké okolí, k vidění jsou odsud Beskydy a také města Kopřivnice, Příbor a Ostrava. Jsou to města, která také kdysi spadala pod svrchovanost hradu Hukvaldy - dnes třetího nejrozlehlejšího hradu v České republice.

Areál hukvaldského hradu s přilehlou oborou je od roku 1994 pravidelně na začátku léta dějištěm Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkovy Hukvaldy. Jde o událost svým významem daleko přesahující hranice regionu. Tento festival má své stále místo v kalendářích milovníků hudby a divadla.

ZDARMA PRŮVODCE DO MOBILIU

http://m.lwi.cz/lasskabrana

LAŠSKÁ BRÁNA

Kalendář akcí na Hukvaldech a v okolí

 

http://www.beskydy-info.cz